A+ / A- / RSS

Vyberte jazyk:




TOPlist

 
Kultura v Písku:
Listopad 2017

U SYCHROVSKÝCH NA PŮDĚ...  

Prácheňské muzeum v Písku
od 14. 11. 2017

měsíční přehled


Regionální výročí:
Listopad 2017

Antonín Ottomar Zeithammer

pedagog

185. výročí narození

Celý článek...

Home Aktuality Regionální výročí Listopad 2017
Listopad 2017 PDF Tisk Email

regionální výročí

Antonín Ottomar Zeithammer

pedagog

185. výročí narození

* 05.11.1832 - Písek
+ 13.11.1919 - Praha

V Praze se věnoval studiu práv a historie. Roku 1848 se účastnil vlasteneckého hnutí jako člen akademických legií, byl pak sledován policií. R. 1855 vykonal státní zkoušku pro vyučování dějepisu na gymnáziích. Ve studiu pokračoval na berlínské univerzitě. Působil jako prefekt v Theresianu ve Vídni, pak jako profesor na gymnáziu v Záhřebu a Pešti, od r. 1861 na akademickém gymnasiu v Praze. Působil také v redakci Politik /1863-1871/. R. 1863 byl zvolen českým zemským poslancem, ale přeložen do Opavy. Aby mohl působit jako žurnalista a politik vzdal se státní služby. Byl činný v českém veřejném životě spolkovém /výbor pro stavbu Národního divadla, Průmyslová jednota aj./ Byl vůdčí osobností české politiky let 1867-1890, představitelem staročeského křídla. 1863-1871, 1878-1895 byl poslancem českého sněmu, V letech 1879-1891 poslancem rakouské říšské rady, od r. 1909 členem panské sněmovny. R. 1868 podal s ostatními českými poslanci ohrazení známé jako "deklarace". Od r. 1871 zasedal v městské radě Prahy, 1873-1879 byl náměstkem starosty. Napsal dokumentární práci o české politice na počátku 70. let 19. stol. Na své mládí prožité v Písku vzpomíná ve fejetonech v Unionu pod názvem Z mladých let /1916/.
Pozn. Kmotrem mu byl profesor Otomar Madlener, po něm byl zřejmě pokřtěn na Otomara, ale jméno si později zčeštil na Otokar. /170 let pís.gymn./

Literatura:
Masarykův slovník naučný. Sv.7.Praha, Čs.kompas 1933. S.965-966.
Malá československá encyklopedie. Sv.6.Praha, Academia 1987.S.805.
Zeithammer, A.O.: Z mých mladých let. In: Otavan, r.1, č.6-7, 30.9.1916.S.105.
Neruda, Jan: Podobizny. 2.díl.Praha, Čs.spis.1952.S.33-36.
Stosedmdesát let píseckého gymnasia. Písek, St. reál.bgymnasium 1948. S.45, 120.
Politik Antonín Otakar Zeihammer. Písecké postřehy, 1997, roč. 6, č. 45, s. 6.

 

 

regionální výročíJosef Řeřicha

grafik

145. výročí narození

* 12.11.1872 - Písek
+ 05.12.1959 - Praha

Po maturitě na reálce, kde vyučoval kreslení Adolf Heyduk, vystudoval v letech 1892 - 1897 stavební inženýrství na pražské technice. Zde se učil kreslit u Jana Kouly /autor projektu Heydukova domu v Písku/. Od roku 1898 - 1928 působil v technickém oddělení pro vodní stavby na Zemském výboru v Praze. Byl projektantem vodního díla na Želivce u Sedlice. Roku 1928 odešel do výslužby a věnoval se soustavně grafice a kresbě. Ve třicátých letech vyšly jeho soubory Dřevěné kostely v oblasti Karpat a Větrné mlýny na Rusi, obsahující kresby dřevěné lidové architektury z cest. Vedle kresby se věnoval také dřevorytu a později litografii. V posledních letech jeho života vyšly jeho cykly Zahrada zapomenutí, Z našich lesů, Šest původních litografií a Jihočeské kapličky. Část jeho díla vlastní Národní galerie v Praze a Alšova jihočeská galerie. Josef Řeřicha zemřel ve svém smíchovském bytě 5. prosince 1959 a jeho popel je uložen na píseckém Lesním hřbitově.

Literatura:
Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha, Tvar 1950.
Masarykův slovník naučný. 6. díl. Praha, Československý kompas 1932.
Kolář, Ondřej: Před 125 lety se narodil grafik Josef Řeřicha. Písecké postřehy, 6. roč., č. 47, s. 6.
Stehlíková, Blanka. Jižní Čechy v grafické tvorbě. České Budějovice : Jihočeské nakladatelství, 1982.
Konvička, Zbyněk. Řeřicha by mohl být grafikem lesa. Písecké postřehy, 2009,  roč. 18, č. 10, s. 10.
Skalický, Karel. Grafik Josef Řeřicha k poctě Prácheňska. Písecké postřehy, 2005, roč. 14, č. 44, s. 7.
Kolář, Ondřej. Výtvarník Josef Řeřicha také projektoval přehrady. Písecký deník, 2009, roč. 18, č. 60, s. 4.

 


regionální výročíMikoláš Aleš
 
malíř

165. výročí narození

* 18.11.1852 - Mirotice
+ 10.07.1913 - Praha

Jedna z nejvýznamnějších osobností generace Národního divadla. Tvorba v pozdně romantickém stylu odpovídala jeho zálibě v historii a líčení života. Pro Národní divadlo navrhl /spolu s F. Ženíškem/ cyklus Vlast. Po r. 1884 se věnoval převážně ilustraci pro časopisy. Jeho spolupráce se známými spisovateli /A. Jirásek aj. / ovlivnila rozvoj knižní grafiky. V pozdním díle již směřoval k secesi. Podílel se výtvarnými návrhy na dekorativní výzdobě architektury. Stal se kreslířem typicky českého výtvarného projevu a představitelem národního umění. Alšovi předkové žili v Písku, ale jedna větev se odstěhovala do Mirotic. Mikoláš Aleš se narodil v rodině obecního písaře a někdejšího studenta píseckého gymnázia Františka Aleše jako jeho třetí syn. R. 1862 ho dal otec zapsat do hlavní školy v Písku, kde už studovali jeho bratři František a Jan. Bydleli společně v podnájmu, postupně na několika místech. Naposled v domě č. 14 v dnešní Ningrově ulici u strýce Tomáše Famfuleho. Po skončení hlavní školy studoval Mikoláš na gymnáziu, které však ve 3. třídě opustil, krátce se učil u píseckého malíře a dekoratéra F. Mildeho, pak studoval na reálce. R. 1869 ji opustil a odešel do Prahy na Akademii. Do Písku i Mirotic se však vracel. Z Bud pocházela jeho manželka Maryna. Mnohé Alšovy práce čerpají látku z Prácheňska nebo mu jsou přímo věnovány. Jsou to např. kresby k prácheňským písním v jeho Špalíčku.

Literatura:
Šindelář, Jaroslav: Výtvarná kultura/malířství a grafika. In: Almanach 750 let města Písku. Vimperk, Tina 1993.S.176-179.
Nová encyklopedie českého výtvarného umění. 1.díl.Praha, Academia 1995.S.23-24.
Adámek, Jan-Fröhlich, Jiří-Čížek, Jiří: Písek. Písek 1995.S.38.
Všeobecná encyklopedie. 1.díl.Praha, Encyklopedický dům 1996.A.58.
Kotalík, Josef: Písek a Písecko v literatuře. Písek, Okresní lid.knih.1966.
Toman, Jan: Rod píseckých a mirotických Alšů. Č.Budějovice, Růže 1974.
Kolář, Ondřej. Písecké solitéry: [architektura 19. a 20. století v metropoli Prácheňska]. Písek: Collegium Artium, 2010.
Sassmann, Alois.  Kořeny: putování po starých rodech, aneb, Co jste na jihočeské frekvenci 106, 4 FM slyšeli i neslyšeli. České Budějovice: Karmášek, 2010.  ISBN 978-80-87101-25-4.
Knížák, Milan. Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950. [Díl 1.], A-L. Hradec Králové: Nucleus, 2005. ISBN 80-86225-87-9.
Prášek, Jiří. Písek: procházka městem. Písek: Městský úřad, 2001.
Hotel Otava: jedenáct obrazů mistra Mikoláše Alše z dějin královského města Písku.  [Texty vybral a sestavil Jiří Hladký; fotografie Jiří Hladký].  Písek: Městský úřad, 1999.
Volavková, Hana. Mikoláš Aleš.  Praha: Odeon, 1982.
Hoffmann, Bohuslav. Český umělec Mikoláš Aleš : (1852-1913).  Blatná: Blatenská tiskárna, 2013. ISBN 978-80-87603-02-4.

 


regionální výročí

František Šindelář

pedagog, malíř, publicista, cestovatel

130. výročí narození

* 25.11.1887 - Čimelice
+ 02.09.1947 - Moravské Budějovice

Narodil se na statku v Čimelicích. Ještě jako chlapec se přestěhoval s rodiči do Písku. Již na obecné škole projevoval výtvarný talent. Učitel Alois Kodl na nadaného žáka upozornil okresního školního inspektora Píchu. Ten ho požádal o dohled nad chlapcem a aby se postaral o to, aby se přihlásil na nějakou střední školu. F. Šindelář vystudoval v letech 1898 - 1905 písecké gymnázium. Dále se chtěl věnovat malířství, ale na přání rodičů se přihlásil na filologii na UK v Praze. Vedle studií navštěvoval soukromě (1905-1908) malířskou školu u Jaroslava Kubína. Po dokončení filologických studií vyučoval dva roky latinu a řečtinu na gymnáziu v Třebíči, krátce v Trnavě a nakonec v letech 1911 - 1947 na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích.
Do Písku se vracel na sjezdy abiturientů a na letní pobyty, při nichž maloval Písek a okolí (např. akvarel "Otava u Martínka"). Náměty ke svým obrazům nacházel nejen zde, ale i na Strakonicku, Šumavě, na Moravě, Slovensku a Podkarpatské Rusi.
František Šindelář byl také velkým cestovatelem i po Evropě, hlavně jižní. Při svých studijních cestách navštívil Itálii, Sicílii, Řecko, Turecko, Bulharsko, Francii a Německo. Stimulem jeho cestovatelské vášně nebyla jen láska k jižní krajině, ale především vystopování míst dějů antického světa. Zážitky z těchto cest se staly inspirací pro jeho tvorbu, a to nejen výtvarnou, ale i literární. Knižně vyšlo "Putování po Sicílii".
Vedle krajinářství se zabýval figurální tvorbou, v ní jsou zajímavé především jeho portréty. Zvláštní kapitolou je podchycení moravských krojů. Používal řadu malířských technik.
Podle pozůstalostních záznamů vytvořil za svůj život na 2000 maleb či kreseb. Ve 20. a 30. letech vystavoval např. v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě, Opavě, Hradci Králové a Moravských Budějovicích. Ve své době významný malíř byl po smrti téměř zapomenut. Zájem o jeho umění oživila výstava obrazů v umělecké galérii Moravia v Brně roku 1996. Dnes jsou jeho díla stále více vyhledávána sběrateli a nalezla své trvalé místo v našem moderním malířském umění.


Literatura:
Čimelice. Čimelice: Obecní úřad Čimelice, 2000.
Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců. 2. díl. L-Ž. Ostrava: Chagall, 1993.
Král, Adolf Bunny: Kapitoly nejen o umění. Tišnov: Sursum, 2003.
Pravda, Rudolf: Svět Františka Šindeláře byl plný krásných barev. Listy Písecka. 6, č.303, 30.12.1997, s. 13.
Kubcová, Helena. Bývalý ředitel píseckého muzea sám maloval. Listy Písecka, 1999, roč. 8, č. 101, s. 15.
Pravda, Rudolf. Obrazy Františka Šindeláře jsou plné slunce. Listy Písecka, 2002,  roč. 11, č. 273 , s. 17.
Pravda, Rudolf. Malíř, publicista, cestovatel a pedagog František Šindelář. Písecký deník, 2007, roč. 15, č. 276,  s. 6.

 


regionální výročíJan Bedřich Novák

archivář

145. výročí narození

* 27.11.1872 - Orlík nad Vltavou
+ 29.10.1933 - Praha

Narodil se na zámku Orlík, kde byl jeho otec, Jan Bohumil Novák, vychovatelem synů knížete Karla Schwarzenberga. Vyrůstal v atmosféře přesvědčeného vlastenectví a v romantických kulisách bývalého hradu. Jan Bohumil také spravoval orlický archiv a spolupracoval s pražskými archiváři. To vše bylo inspirací pro budoucí zájem Jana Bedřicha. R. 1882, kdy jeho otec odešel do výslužby, začal studovat na gymnáziu v Žitné ul. v Praze. Po maturitě (1890) vstoupil na univerzitu. V té době mu zemřel otec a poručníkem se stal profesor Josef Emler, který byl zároveň archivářem Archivu města Prahy. Velký vliv na mladého historika měl seminář profesora J. Golla. Ve studiích pokračoval na Rakouském ústavu dějezpytu ve Vídni, kde byl v té době i jeho spolužák z univerzity Josef Šusta. Novák získal na pražské univerzitě doktorát z filozofie a ve Vídni složil státní zkoušky. Své vzdělání doplnil pobytem v Rusku a Anglii. Poté se stal (1897 - 1899) sekretářem univerzitní knihovny v Praze. Zároveň, aby uživil rodinu, vyučoval na několika pražských školách. V r. 1900 byl jmenován koncipistou Archivu země České. R. 1901 byl vyslán do vatikánského archivu, aby hledal bohemika v registrech papeže Inocence VI. R. 1910 se dočkal jmenování zemským archivářem, r. 1916 se stal ředitelem zemského archivu. Od r. 1925 byl zároveň ředitelem Státního historického ústavu v Praze. R. 1927 byl zvolen předsedou právě založené Federace společností historických východní Evropy. Byl také generálním tajemníkem České akademie věd a umění (1929-1933). Přitom neustále publikoval své vědecké poznatky a edice pramenů. K jeho nejvýznamnějším dílům patřila Středověká dictamina v souvislosti s antikou a renesancí (1909), Avignonské papežství a zárodky českého odporu proti herezi (1907) nebo Ze zápisků posledního lancknechta (1925). Vytištění výpravné knihy Rudolf II. a jeho pád (1935) se už nedožil. Nedlouho po svém odchodu na odpočinek (1933) zemřel. Jako editor se významně podílel na kritickém zpracování formulářových sbírek ze 13. stol. (např. Kritika listináře královny Kunhuty aj.), na edici vatikánských bohemik a na edici k dějinám 16. a 17. stol. Směmy české. Se zájmem o osobnost maršála Karla Schwarzenberga, vítěze nad Napoleonem v bitvě u Lipska, souvisela edice Schwarzenbergových dopisů manželce. J. B. Novák se zasloužil o výstavbu účelové budovy Archivu země České (otevřena 1933). Podílel se též na vzniku Státní archivní školy, vypracoval pro ni návrh učební osnovy a sám na ní přednášel (1920-1927).

Literatura:
Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX. století. 2. díl. Praha, Paseka 1999. S. 462
Masarykův slovník naučný. 5. díl. Praha, Českosl. Kompas 1931. S.224
Blümlová, Dagmar: Jan Bedřich Novák úspěšně vedl zemský archiv. Mladá fronta dnes, 27. 2. 2001, s. 4
Bůžek, Václav: Jan Bedřich Novák. Jihočeská pravda, 22. 1. 1988, s. 7
Hoffmannová, Jaroslava. Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-023-3.

 

Regionální výročí v minulých měsících.

 

Aktualizováno Pondělí, 30 Říjen 2017 13:53