A+ / A- / RSS

Vyberte jazyk:




TOPlist

 
Kultura v Písku:
Říjen 2018

1918 – rok založení republiky: výstava ke stému výročí založení samostatného státu.
1. 10. - 31. 10.  2018
Městská knihovna Písek¨



Regionální výročí:
Prosinec 2018

Karel Kuffner

psychiatr

Celý článek...

Home Aktuality Regionální výročí Říjen 2018
Říjen 2018 PDF Tisk Email

 

Zdeněk Janík

básník

95. výročí narození

 

* 07.10.1923 - Brno

Básník a publicista Zdeněk Janík se narodil 7. října 1923 v Brně. Zde žil do roku 1927, poté se s rodiči přestěhoval do Písku, v roce 1932 do Prahy, odtud opět do Brna. Od roku 1935 žil již trvale v Písku. Studoval klasické gymnázium a roku 1942 maturoval. V letech 1942-1945 byl totálně nasazen. Od roku 1945 studoval na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze angličtinu a češtinu. V roce 1949 začal učit na pražských gymnáziích (Drtinově, libeňském), nějaký čas působil na základní škole, učňovské škole a střední škole pro pracující. Od roku 1963 pracoval v redakci Učitelských novin. Když byl v roce 1968 vyslán na pedagogickou konferenci do Anglie, vyjádřil tam osobně a po návratu do vlasti i na stránkách Učitelských novin nekompromisně svá stanoviska. K tomu mu byl pak přičten k tíži podpis pod prohlášení 2000 slov a verše, kterými shodou okolností přivítal internacionální "pomoc" 21. srpna 1968 s titulem "Už si neškrtneme". Přineslo mu to několikerou měnu zaměstnání a zákaz vydání básnické sbírky "Rozhovor s Gorgiou", která byla připravena k vydání v roce 1969. A tak mohl básník po léta jen podle pochopení redakcí otiskovat verše v časopisech nebo samizdatu, dětské verše psal pod jménem prvního píseckého starosty Tomáše Šobra (pod tímto jménem dostal první cenu v literární soutěži). Teprve od roku 1989 opět mohl publikovat. V roce 1991 mu vyšla kniha veršů pro děti "Slovohrátky", za další dva roky sbírka mikrofejetonů

"Stalo se . . . ".  Spolupracoval na knížce pro děti o sportu a sportovcích pod názvem "Skoky, pády, modřiny - branky, body, vteřiny", na slovenském sborníku "Poézia na pomedzí" a polském "Poezja bez granic". K vydání jsou připravené jeho verše pod titulem "Hledání klíčů", aforismy s názvem "Zásloví a podsloví" a mikroeseje "Hladce a obrace". S jeho publicistickými příspěvky se mohou čtenáři setkat mj. na stránkách Literárních novin, Alternativy, Dokořán, Učitelských novin a dalších periodik.

 

Literatura:

Machala, Lubomír. Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990-1995. Olomouc: Rubico, 1996.
Kotalík, Josef. Písek a Písecko v literatuře. Písek: Okresní lidová knihovna, 1966.
Nechtěl jen tak psát do šuplíku, proto si vybral jméno píseckého starosty. Listy Písecka, 1998, roč. 7, č. 259, s. 12.
Kutina, Jiří. Básník s duší filozofa pětasedmdesátiletý. Listy Písecka, 1998, roč. 7, č. 228, s. 9.
Stosedmdesát let píseckého gymnasia. Písek: St. reál. gymnasium, 1948.
Pixová, Jaroslava. Jak básník Janík obešel zákazy. Písecké postřehy, 2006, roč. 15, č. 18, s. 5.
(ryš). Muž mnoha profesí Zdeněk Janík. Listy Písecka, 2006, roč. 15, č. 82, s. 11.
Kolářová, Libuše. Písecké návraty brněnského rodáka Zdeňka Janíka. Listy Písecka, 2003, roč. 12, č. 235, s. 16.
Kolářová, Libuše. Návraty do Písku chlapeckou lodí. Listy Písecka, 2000, roč. 9, č. 146, s. 16.

http://www.ctenizpisku.cz/cteni_autori/janik-zdenek/

 

Václav Mollenda

spisovatel

115. výročí úmrtí

* 30.10.1840 - Písek
+ 10.10.1903 - Závist u Zbraslavi /Praha/

Pocházel z měšťanské rodiny. Studoval na píseckém gymnáziu /1852-1859/, práva v Praze. Po kratší právnické praxi v Písku vstoupil do služeb pražského magistrátu. Jako adjunkt působil na hejtmanství v Hořovicích, 1874 se vrátil do Prahy jako koncipista na policejní ředitelství, kde pro své jazykové předpoklady /s němčinou bilingvní/ dosáhl rychlé kariéry.

R. 1898 se stal policejním radou, ze své funkce působil i jako cenzor. Respektoval však potřeby české společnosti, mj. povolil vydání Písní otroka S. Čecha.
Psal zejména divadelní hry. Jako gymnasista vystupoval s píseckými ochotníky, kteří také později uvedli jeho první dramatický pokus /Pokažené námluvy/. Na jeviště pronikl svými jednoaktovkami a fraškami, které se hrály v Prozatímním divadle a v Kravíně /Duch otce, Sluha lékařem/. Postupně se obrátil k motivům z národních dějin - knižně vyšly např. dvě knihy oslavných epických básní /Jan Hus, Jan Žižka/a tragédie Václav IV. Psal též německy. Několik prací zůstalo v rukopise. Přispíval do mnoha časopisů, např. do Humoristických listů a Otavanu.

 

Literatura:

Paměti prof. Karla Ningra. Písek: Podhajský, 1932.                 
Masarykův slovník naučný. 4.díl. Praha: Čs. kompas, 1929.                 
Lexikon české literatury. 3.díl. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3.

 

Věra Sojková

spisovatelka

50. výročí úmrtí

 

* 05.06.1891 - Písek
+ 22.10.1968 - Písek

V Písku, kde se 5. června 1891 narodila a kde strávila v příznivém kulturním prostředí dětství a dívčí léta, se již od studentských dob zapojila do společenského života. Přispívala do místního tisku a její první povídky uveřejnily pražské časopisy Cesta a Lumír. Milovala divadlo a v mládí napsala několik divadelních her. Po odchodu do Prahy (provdala se) se angažovala v levicovém ženském hnutí. V letech 1934-36 psala román Bloudění v kruhu, v němž vykreslila píseckou atmosféru za první světové války. Pro další román použila vyprávění své matky, po níž zdědila lásku k hudbě a přírodě. Za knihu pro děti (U pěti malých zbojníků) byla před válkou odměněna literární cenou. Za druhé světové války se zapojila do odboje. Roku 1943 byla zatčena a až do osvobození vězněna v Terezíně a Ravensbrücku. Své tehdejší útrapy i naděje vložila do básnické sbírky Chudobky na blátě. Po válce se zapojila do veřejného života a kulturního dění, publikovala v novinách, časopisech a napsala divadelní hru o osudech J. K. Tyla. Po návratu do Písku se na sklonku 50. let zapojila do práce Historického kroužku při muzeu. Její vzpomínky na mládí vycházely v letech 1956-61 v Píseckém kulturním zpravodaji a výňatek z nich byl roku 1980 přetištěn v prvním dílu Písecké čítanky.

 

Literatura:

Kotalík, Josef. Písek a Písecko v literatuře. Písek: Okresní lidová knihovna, 1966.
Spisovatelka Věra Sojková. Písecké postřehy, 7, 22.10. 1998, s. 6.
Přech, Václav. Vzpomínáme spisovatelky Františky Věry Sojkové. Výběr z prací členů Hist. klubu při Jihočes. muzeu v Č.B., 10, 1973, č.4, s.284.
Lexikon české literatury. 4/I. S-T. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1670-6.
Kolář, Ondřej. Písecká autorka Věra Sojková. Písecký deník, 2011, r. 20, č. 67, s. 9.
Trnka, Miloslav. Rodopisné poznámky z jihu Čech a Šumavy 7.  Praha: Rodopisná revue, 2014.

http://www.ctenizpisku.cz/cteni_autori/sojkova-vera/

 

 

Bedřich Šupčík

sportovní gymnastika

120. výročí narození

 

* 22.10.1898 - Trumau u Vídně (Rakousko)
+ 11.07.1957 - Písek

Sportovní gymnasta. První sportovec, který získal pro Československo zlatou olympijskou medaili - na OH 1924 (Paříž) ve šplhu na laně (délka 7 m, závodilo se ze sedu a bez přírazu) za 7, 2 s. Mistr světa 1926 a 1930 v soutěži družstev; držitel stříbrné medaile z OH 1928 (družstva) a z MS 1930 (kruhy); bronzové z OH 1924 (víceboj jednotlivců) a z mimořádného MS 1931 (kruhy). S vrcholovou kariérou se rozloučil při mistrovství světa v r. 1931, kde získal 3. místo na kruzích a 5. na bradlech. Občas pak vystupoval na exhibicích, kde udivoval svými výkony. Životopis: Otec František pracoval ve Vídni jako kočí, matka Terezie (roz. Mareschová) pocházela z rodiny vídeňských Čechů. Byli chudí a měli hodně dětí, proto dali Bedřicha do opatrování k jeho tetě, Evě Skaličkové, sestře Fr. Šupčíka, do Kvasic u Kroměříže. Tady chodil do školy a do Sokola. Potom se učil ve Vídni řezníkem, ale protože vypukla 1. sv. válka, nedoučil se. Krátce bojoval na rumunské frontě. Po návratu domů začal opět cvičit. Přešel do brněnského Sokola, kde mu sehnali byt a práci domovníka v sídle Banské a hutní společnosti. Nedlouho po olympijském úspěchu se oženil s Marií Ledinskou, rodačkou z Horosedel, která pracovala na Moravě jako služebná. Žili v Brně a pak v Praze. Živil se jako obchodní cestující s látkami a suknem firmy Skorkovský a Med (se sídlem v Humpolci). Za 2. sv. války byl obchodním cestujícím pražské továrny na výrobu hasicích přístrojů. Byl manuálně zručný, rád fotografoval a hrál šachy. Ke konci života prodával i obrazy. Působil v hostivařském Sokole jako cvičitel a místostarosta. V r. 1948 ho překvapil první infarkt, tehdy pracoval u Výzbrojny požární ochrany Praha, prodával minimaxy a jako expert chodil po továrnách a rozhodoval o jejich umístění. V roce 1949 se celá rodina přestěhovala do Horosedel u Mirovic č. 67, Šupčík dále prodával minimaxy. Po dalším infarktu počátkem 50. let odešel do invalidního důchodu, ale z finančních důvodů musel opět začít pracovat - chodil po vesnicích jako agent písecké pobočky Československé pojišťovny. Zemřel v písecké nemocnici, jako příčina úmrtí je udávána skleróza věnčitých tepen a selhání srdce. Pohřben je na hřbitově v Mirovicích.

 

Literatura:

Československý biografický slovník. Praha, Academia 1992.
Kniha olympijských her. Praha, Svoboda 1994.
Kochánek, Ladislav: 1 000 československých rekordů. Praha, Olympia 1976.
První nositel československé zlaté olympijské medaile žil na Písecku. Listy Písecka, roč. 7, č. 115, 19. 5. 1998, s. 12.
Kolář, František: Kdo byl kdo. Naši olympionici. Praha, Libri 1999. S. 313-315
Tomeš, Josef: Český biografický slovník XX. století. 3. díl. Praha, Paseka 1999. S. 325
Bedřich Šupčík. Mirovicko. Zpravodaj města Mirovice. Mirovice, říjen 2003, s. 7
Hálková, Jarka: Šupčík svolal olympijský výbor do Horosedel. Listy Písecka, roč. 12, č. 245, 18. 10. 2003, s. 13
Kováčová, Lucia: Pamětní desku Bedřichu Šupčíkovi. . . Listy Písecka, roč. 12, č. 245, 18. 10. 2003, s. 7
Kovář, Pavel: Bedřich Šupčík. Reflex, č. 30, 2004, s. 56-59
Dvě stě let píseckého gymnázia. Písek, gymnázium Dukelských hrdinů 1978. S. 179
-lk/mh-. Bedřich Šupčík a olympijská myšlenka na jihu Čech. Písecké postřehy, 2008, roč. 17, č. 13, s. 4.
Valík, Radko. Po stopě první zlaté olympijské medaile. Mirovice: [S.n.], 2008.

Aktualizováno Čtvrtek, 04 Říjen 2018 11:50