Písecká knihovna je jednou z nejstarších českých veřejných městských knihoven. Snaží se a vždy se snažila uskutečňovat myšlenky prohlášení, které vydal její zakladatel dr. Řehoř Zeithammer: „.. cíl a konec jejich (knihoven) jest ten, aby se rozšířilo, co lid všeobecně vzdělává…“
Už 13. 5. 1841 psal časopis Květy o záměru zřídit v Písku veřejnou „čtenárnu netoliko německých, ale i českých knih“. Otevřena byla 1. 11. 1841. Mezi dárci knih jsou jména jako: J. Jungmann, F. Palacký, V. Hanka, krajský hejtman J. Schrenk, tiskař Wetterle, Ř. Zeithammer a další. Původně sídlila v gymnáziu na Alšově náměstí (dnešní název), které stálo v místech její dnešní budovy. Prvním knihovníkem se stal profesor této školy Ř. Zeithammer. Později, když její správu přestali vykonávat profesoři gymnázia, stěhovala se i ze školy. Roku 1904 se sloučila s moderní sokolskou knihovnou a jejím knihovníkem se stal F. Lipš. Roku 1920 vzniklo hudební oddělení a roku 1927 oddělení cizojazyčné literatury. V roce 1940 jí předal písecký Sokol svou Tyršovu dětskou knihovnu pro nově založené dětské oddělení. Prostorové problémy pomohla knihovně vyřešit roku 1934 písecká spořitelna, v jejíž nové budově byla knihovna umístěna.
Za druhé světové války se knihovna ze všech sil snažila podporovat národní uvědomění. Podařilo se zachránit přes 2 000 svazků, které měly být zlikvidovány pro protiněmecký obsah. Po válce čekalo knihovnu mnoho práce, zejména aktualizace fondu. V 50. letech přibyla knihovně okresní funkce – stala se koordinátorkou knihovnické práce v okrese.
Roku 1970 se Okresní knihovna v Písku přestěhovala do nově adaptované budovy na Alšově náměstí č. 85. V knihovně vznikla nová oddělení a zázemí pro kulturní pořady, rozšířily se služby čtenářům, kteří ocenili zejména možnost volného výběru.
V 90. letech pronikla do knihovny automatizace (knihovní systém LANius, připojení na internet apod.) V září 2005 přešla knihovna na modernější automatizovaný knihovní systém CLAVIUS. Pro modernizaci provozu knihovny byl významný rok 2013, kdy se za využití RFID technologie rozšířily a zjednodušily služby čtenářům, např. možnost využít zařízení pro samoobslužné půjčování a vracení knih.
Roku 2003 se stalo město zřizovatelem knihovny a její název byl změněn na Městská knihovna Písek.
V roce 2011 vznikly ve spolupráci knihovny a Prácheňského muzea na podporu regionální literatury a jejích autorů webové stránky www.ctenizpisku.cz . O čtyři roky později vydala ve spolupráci s OKAP (Obecný klub autorů Písku a okolí) a za podpory grantového programu Jihočeského kraje Almanach píseckých autorů 2015 v digitální podobě.
Od roku 2010 v souladu s celostátní koncepcí rozvoje knihoven rozšiřuje městská knihovna činnost také do komunitní a vzdělávací oblasti. V rámci tohoto rozšíření přistoupila knihovna k realizaci dobrovolnického programu s cílem zapojení písecké veřejnosti do dobrovolnické služby. Městská knihovna Písek realizuje také řadu dlouhodobých a úspěšných vzdělávacích projektů zaměřených na nejrůznější cílové skupiny (informačně vzdělávací lekce pro školy, program pro nejmenší Všeználek, Multikulturní klub Mluvíme česky, Virtuální univerzita 3. věku a další).
V roce 2019 se knihovna přestěhovala z nevyhovujících stísněných prostor do nově adaptované budovy bývalé školy J. A. Komenského na Alšově náměstí a mohla tak podstatně rozšířit služby svým uživatelům. Součástí projektu nové knihovny bylo i vytvoření Centra vzdělávání se zaměřením na podporu neformálního vzdělávání, zejména v oblasti podporovaných oborů.
Kde všude byla?
Knihovna našla první útulek na gymnáziu, které sídlilo na Alšově náměstí.
Spolu s gymnáziem se přestěhovala na Velké náměstí do domu č.1. Budova s renesančním štítem (s barokními úpravami) je středověkého původu. Počátkem 17. století ji koupila a přestavěla písecká obec. Dům měl původně dva štíty a dvě sedlové střechy. Byl zde umístěn ústav pro výchovu důstojníků, přechodně sloužil i krajským úřadům a potom gymnáziu.
Byla přemístěna do nově postavené školy na Alšově náměstí (č. 75-77). Nejstarší dochovaná písecká budova postavená pro školní vyučování vznikla v místech, kde stávalo gymnázium. Sloužila obecným školám, pak také vyšší reálce a ve 2. polovině 20. století ZŠ J. A. Komenského. Pozdně empirovou budovu, navazující na pozdní klasicismus, vyprojektoval městský stavitel Julius Spiess. Stavbu s romantickou fasádou zdobí na vrcholu štítu postava Krista, pod kterým jsou na stupních atributy věd.
Získala prostory ve druhém poschodí nového sídla Městské spořitelny v Karlově ulici. Novorenesanční budova byla vystavěna v letech 1886 – 1888 pro píseckou městskou spořitelnu. Ve 2. poschodí sídlilo koncem 19. století muzeum a knihovna. Dříve stál v těchto místech tzv. Šetnerovský dům s hostincem U Jelena, v jehož sále se konaly plesy. Stál však šikmo do ulice, a proto byl zbourán.
Byla knihovna přenesena do obecního domu č. 111 v Karlově ulici. Bývalé vojenské kasárny (pak Prácheňské muzeum a Obchodní akademie) byly vystavěny v letech 1753 – 1767, křídlo do Karlovy ulice vzniklo v letech 1848 – 1850 v klasicistním slohu. Podloubí bylo později zazděno. Vojáci zde sídlili do počátku 20. století, pak tu byly školy a městský archiv.
Dočkala se důstojnějšího umístění v přízemí obecního domu ( Střelnice) č. 69 v Tylově ulici, který stál na místě dnešního divadla. V r. 1865 tu začali ostrostřelci stavět spolkový dům a střelnici. Pro nedostatek peněz ho rozestavěný prodali písecké obci, která tu vybudovala velký sál. Ten sloužil jako taneční síň, divadlo i biograf. V přízemí byla také knihovna, restaurace a městské lázně. Po důkladné přestavbě zde bylo v roce 1940 slavnostně otevřeno městské divadlo.
Písecká spořitelna pro ni vybudovala místnosti ve svém novém „paláci“ na rohu Velkého náměstí. Do knihovny se však vcházelo ze Šrámkovy ulice. Funkcionalistické stavbě (podle projektu architekta Jaroslava Starého) z roku 1934 uvolnil místo historický dům, v němž dříve sídlil krajský úřad a pak okresní hejtmanství. Dnes zde sídlí Komerční banka.
Bylo ve Šrámkově ulici v č. 167 otevřeno samostatné oddělení pro děti.
Po přestěhování do nově adaptované budovy na Alšově nám. č. 85 rozšířila knihovna služby čtenářům. Budova ukrývá ve svém zdivu raně gotický dům. Dochovaly se fragmenty odtesaných konzol a výběhů žeber, gotické portály a zbytek gotické klenby. Jeho nejstarším doloženým majitelem byl v roce 1407 písecký konšel a později královský rychtář Materna. Roku 1786 ho koupil Antonín Pátek, po něm patřil Matouši Pátkovi, na nějž upomíná monogram MP na empírové fasádě z roku 1800. Zdobí ji keramické vázy od hrnčíře Josefa Svobody. Po rekonstrukci ( projekt ing. arch. Rudolf Kristian) v letech 1968 – 1970 zde byla umístěna okresní (dnes městská) knihovna.
Získala další místnosti v sousedním domě č. 84, který má empírovou fasádu s jednoduchým dekorem. Klasicistní trojúhelníkový štít zdobil monogram majitele Josefa Vališe (Walische), který jej vlastnil od roku 1800, kdy dům dostal dnešní podobu.
Městská knihovna se přestěhovala do nově adaptované a zařízené budovy bývalé základní školy na Alšově náměstí č. 75-77. Navíc zde byl přistavěn sklad a vybudován pobytový dvůr se zelení, vodním prvkem a lavičkami. Autorem projektu je pražské STUDIO A. B. S., spol. s. r. o.
Zajímavosti
- Nejstarším zapsaným časopisem v Městské knihovně Písek je Poutník od Otavy z roku 1859, který vycházel v Písku tiskem a nákladem V. Vetterla. Redigoval jej V. V. Janota.
- Nejstarší zaevidovaná kniha jsou Básně rozpravné od Alexandra Puškina, které v Písku vytiskl roku 1859 V. Vetterle. Přeložil je přítel Boženy Němcové Václav Čeněk Bendl-Stránický. Ten také poprvé uvedl do češtiny Puškinova Evžena Oněgina, jehož překlad vyšel v Písku roku 1860.
- Nejstarší hudebnina zapsaná ve fondu knihovny byla vydaná v Praze roku 1865 nákladem Dědictví Svatojánského. Jedná se o harmonizované nápěvy duchovních zpěvů zahrnutých v kancionálu s názvem Hlas varhan od téhož nakladatele.
- Nejstarším zvukovým dokumentem je gramofonová deska vydaná v roce 1960 firmou Supraphon. Pod názvem Hudební obětina je cyklus variací, kánonů a triové sonáty pro různá obsazení od Johanna Sebastiana Bacha.
- Nejdražší a největší knihou v knihovně je Království české od Jiřího Loudy, významného představitele české a evropské heraldiky, který se podílel také na tvorbě československých a českých národních symbolů. Kniha formátu 53 x 38 cm obsahuje především genealogické tabule a erby českých panovníků a jejich rodů. Knihovna za ni zaplatila 5 000 Kč.
- Nejmladšímu zaregistrovanému čtenáři je rok a půl a nejstarší dosáhl věku 100 let.