Kde všude byla

Za dlouhou dobu své existence se písecká knihovna mnohokrát stěhovala. Jako většina knihoven zápasila neustále s nedostatkem místa pro rostoucí fond i s prostorami, které přestávaly vyhovovat moderním požadavkům čtenářů.

1841 Knihovna našla první útulek na gymnáziu, které sídlilo na Alšově náměstí.

1850 Spolu s gymnáziem se přestěhovala na Velké náměstí do domu č.1. Budova s renesančním štítem (s barokními úpravami) je středověkého původu. Počátkem 17. století ji koupila a přestavěla písecká obec. Dům měl původně dva štíty a dvě sedlové střechy. Byl zde umístěn ústav pro výchovu důstojníků, přechodně sloužil i krajským úřadům a potom gymnáziu.

1858 Byla přemístěna do nově postavené školy na Alšově náměstí (č. 75-77). Nejstarší dochovaná písecká budova postavená pro školní vyučování vznikla v místech, kde stávalo gymnázium. Sloužila obecným školám, pak také vyšší reálce a ve 2. polovině 20. století ZŠ J. A. Komenského. Pozdně empirovou budovu, navazující na pozdní klasicismus, vyprojektoval městský stavitel Julius Spiess. Stavbu s romantickou fasádou zdobí na vrcholu štítu postava Krista, pod kterým jsou na stupních atributy věd.

1888 Získala prostory ve druhém poschodí nového sídla Městské spořitelny v Karlově ulici. Novorenesanční budova byla vystavěna v letech 1886 – 1888 pro píseckou městskou spořitelnu. Ve 2. poschodí sídlilo koncem 19. století muzeum a knihovna. Dříve stál v těchto místech tzv. Šetnerovský dům s hostincem U Jelena, v jehož sále se konaly plesy. Stál však šikmo do ulice, a proto byl zbourán.

1900 Byla knihovna přenesena do obecního domu č. 111 v Karlově ulici. Bývalé vojenské kasárny (pak Prácheňské muzeum a Obchodní akademie) byly vystavěny v letech 1753 – 1767, křídlo do Karlovy ulice vzniklo v letech 1848 – 1850 v klasicistním slohu. Podloubí bylo později zazděno. Vojáci zde sídlili do počátku 20. století, pak tu byly školy a městský archiv.

1908 Dočkala se důstojnějšího umístění v přízemí obecního domu ( Střelnice) č. 69 v Tylově ulici, který stál na místě dnešního divadla. V r. 1865 tu začali ostrostřelci stavět spolkový dům a střelnici. Pro nedostatek peněz ho rozestavěný prodali písecké obci, která tu vybudovala velký sál. Ten sloužil jako taneční síň, divadlo i biograf. V přízemí byla také knihovna, restaurace a městské lázně. Po důkladné přestavbě zde bylo v roce 1940 slavnostně otevřeno městské divadlo.

1934 Písecká spořitelna pro ni vybudovala místnosti ve svém novém „paláci“ na rohu Velkého náměstí. Do knihovny se však vcházelo ze Šrámkovy ulice. Funkcionalistické stavbě (podle projektu architekta Jaroslava Starého) z roku 1934 uvolnil místo historický dům, v němž dříve sídlil krajský úřad a pak okresní hejtmanství. Dnes zde sídlí Komerční banka.

1953 Bylo ve Šrámkově ulici v č. 167 otevřeno samostatné oddělení pro děti.

1970 Po přestěhování do nově adaptované budovy na Alšově nám. č. 85 rozšířila knihovna služby čtenářům. Budova ukrývá ve svém zdivu raně gotický dům. Dochovaly se fragmenty odtesaných konzol a výběhů žeber, gotické portály a zbytek gotické klenby. Jeho nejstarším doloženým majitelem byl v roce 1407 písecký konšel a později královský rychtář Materna. Roku 1786 ho koupil Antonín Pátek, po něm patřil Matouši Pátkovi, na nějž upomíná monogram MP na empírové fasádě z roku 1800. Zdobí ji keramické vázy od hrnčíře Josefa Svobody. Po rekonstrukci ( projekt ing. arch. Rudolf Kristian) v letech 1968 – 1970 zde byla umístěna okresní (dnes městská) knihovna.

1983-1990 Získala další místnosti v sousedním domě č. 84, který má empírovou fasádu s jednoduchým dekorem. Klasicistní trojúhelníkový štít zdobil monogram majitele Josefa Vališe (Walische), který jej vlastnil od roku 1800, kdy dům dostal dnešní podobu.

2019 Městská knihovna se přestěhovala do nově adaptované a zařízené budovy bývalé základní školy na Alšově náměstí č. 75-77. Navíc zde byl přistavěn sklad a vybudován pobytový dvůr se zelení, vodním prvkem a lavičkami. Autorem projektu je pražské STUDIO A. B. S., spol. s. r. o.

Aktualizováno v únoru 2019