A+ / A- / RSS

Vyberte jazyk:




TOPlist

 
Kultura v Písku:
Říjen 2018

1918 – rok založení republiky: výstava ke stému výročí založení samostatného státu.
1. 10. - 31. 10.  2018
Městská knihovna Písek¨



Regionální výročí:
Prosinec 2018

Karel Kuffner

psychiatr

Celý článek...

Home Aktuality Regionální výročí Leden 2014
Leden 2014 PDF Tisk Email

regionální výročí

Otokar Mokrý
 
notář

115. výročí úmrtí

* 25.05.1854 - České Budějovice
+ 01.01.1899 - Vodňany

Brzy po jeho narození se rodina přestěhovala do Vodňan, kde se stal jeho otec Antonín notářem. O.Mokrý studoval na gymnáziu v Č.Budějovicích a práva v Praze. Po praxi v notářských kancelářích se usadil /1883/ jako notář ve Vodňanech. Za pražského pobytu působil jako žurnalista v Národních listech, byl redaktorem Ottovy Laciné knihovny a časopisu Domácí krb. Literárně vystoupil v almanachu jihočeské omladiny Anemonky. Psal lyrické básně inspirované jihočeskou krajinou/Jihočeské melodie 1880/. Hodně námětů čerpal ze svých častých cest do zahraničí/Italské zvuky ve sbírce Básně 1883/. V jeho díle lyrika převyšuje epiku, z níž nejobsáhlejší je básnická povídka na Dívčím kameni /1885/. Překládal z francouzštiny a polštiny /J.Slowackého/. V Ottových Čechách popsal Prachatice a povltavský kraj od Vyššího Brodu ke Zvíkovu.

Literatura:
Ottův slovník nauční.Sv.17.Praha, Otto 1901.S.514-516.
Masarykův slovník naučný.Praha, Čs.kompas 1929.S.1008.
Herites, František: Vodňanské vzpomínky.Praha, Máj.
Majer, Alois: Otakar Mokrý.In: Otavan, XII., č.2, 28.2.1929.S.18-20.
Otavan, IV., č.3-4, 2.9.1919.S.50.
Lexikon české literatury. 3.díl. Praha, Academia 2000. S.312-313.
Pazdera, Jan: 130. výročí narození básníka Otakara Mokrého. In: Výběr, roč. 20, 1984, č. 4, s. 314-315.

 

regionální výročíVáclav Ambrož

učitel

35. výročí úmrtí

* 13.09.1894 - Štěpánovice u Českých Budějovic
+ 02.01.1979

Po skončení studií působil jako učitel na tehdejší Podkarpatské Rusi (např. v Užhorodě), později v Čechách, naposledy v Písku. Časopisecky publikoval články o estetice krajinného prostředí a o ochraně přírody na Písecku, např. v Ochraně přírody a v Píseckém zpravodaji. Věnoval se studiu květeny na Písecku. Byl členem České botanické společnosti.

Literatura:
Chán, Václav. Zemřel Václav Ambrož. Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, 1979, roč. 19, s. 76.
Kotalík, Josef. Písek a Písecko v literatuře. Písek: Okresní lidová knihovna v Písku, 1966, s. 57.
Blümlová, Dagmar. Příběh českobudějovického učitele Václava Ambrože, 1892 – 1979. Výběr : časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, 2002, roč. 39, č. 4, s. 342-352, fot.  Rauchová, Jitka. Ambrožovy budějovické pověsti a povídky. Výběr : časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, 2004, roč. 41, č. 2, s. 180-181.

 

regionální výročíVilma Sokolová-Seidlová

učitelka

155. výročí narození

* 04.01.1859 - Kostelec n. Orlicí
+ 12.09.1941 - Praha

Dcera poslance Josefa Sokola a sestra publicisty K.Sokola. Působila jako učitelka na Smíchově, pak na vzorné škole při státním ústavu učitelek v Praze. Do Písku přišla jako choť profesora gymnázia D.Seidla v roce 1896 z Nového Bydžova. R. 1911 odešel její manžel do výslužby a V. Sokolová-Seidlová se odstěhovala do Prahy. Záslužná práce píseckého spolku Světlá v prvých letech jeho existence byla výsledkem jejího působení.Psala především literaturu pro děti, básně i prózu. Velký úspěch měla scénická Pohádka o zlatém klíči a živé vodě s hudbou Jaromíra Hrušky, která vyšla tiskem u Fr.Šimáčka a byla přeložena do ruštiny. Redigovala sborník Dívčí svět /1892, 1900/ a překládala z ruštiny a polštiny. Díla: Pozdravy z lesů a polí/1890, 1922/, Okénko do srdíčka /1895/, Mateřídouška /1889/, Větříkova píšťalka /1898/, Doušek z naší studánky /1910, 1921/. Zdramatizované pohádky: Pohádka o zlatém klíči a živé vodě /1906, 1920/, Kouzelné kvítí /1921/. Ohlasem jubilejní výstavy bylo dílo Pouť mladých Čechů výstavou /1891/.

Literatura:
Kdy zemřeli...?Praha, Národní knihovna 1962.S.248-249.
Ottův slovník naučný nové doby.Praha, Novina 1940.S.97-98.
Kotalík, Josef: Písek a Písecko v literatuře.Písek Okr.l.knih.1966.S.26.
Jubileum spisovatelky Vilmy Sokolové.In: Otavan, roč.3, č.8-9, 22.2.1919, s.104.
Sokolová, Vilma. Doušek z naší studánky. Praha : Vilímek.

 

František Kašpar

kněz

135. výročí narození

* 05.01.1879 - Borečnice (Čížová)
+ 10.06.1959 - Senohraby u Prahy

František X. Kašpar se narodil 5. ledna 1879 v Borečnici u Písku v malorolnické rodině. Po dokončení obecné školy ve Vráži r. 1890 odešel na písecké gymnázium. Maturoval v roce 1898. Tělesná vada (měl mírně ochrnutou ruku) z něj udělala ostýchavého samotáře, který se věnoval četbě a psaní poezie. Po maturitě odešel studovat do Českých Budějovic na biskupský seminář (1898 - 1902). Pro jeho vadu ruky váhal biskup Martin Josef Říha (rodák z Oslova) s vysvěcením na kněze. K slavnostnímu aktu přesto došlo 20. července 1902. Svoji první mši svatou sloužil pravděpodobně v Čížové (podle vlastivědného pracovníka a kronikáře F. Krhouna). V letech 1902 - 1911 působil F. X. Kašpar jako kooperátor v Myslíně a poté celých 22 let jako farář v pošumavském poutním místě - Nicově. Zde začal přispívat do katolických revuí Týn a Nový život. Zde také vznikla jeho první samostatná publikace "Poutní místo Nicov" (1912). První část jeho tvorby beletristické tvoří tři knihy nábožensko-duchovních aforismů - "Kytice" (1913), "Arónův prut" (1916) a "Deník" (1918). Jeho první básnická sbírka "Granátová jablka" vyšla v r. 1917. Její název je odvozen od motivu granátových jablek, vyšitých na kněžském ornátu. V knize najdeme spirituální motivy, oslavu mystického smyslu katolických svátků. Vedle těchto motivů jsou zde vzpomínky na rodný kraj nebo horskou krajinu v okolí Nicova. Vzpomíná na cestu do školy, na stráně nad Otavou, nalézá spojitost mezi vírou a přírodou. V podobném duchu se nesla i sbírka "Visící roj" (1917) a kniha "Vexilla regis" (1918). Sbírka "Šum rajských stromů" (1919) je zpovědí o přerodu srdce od lásky pozemské k lásce k Bohu a v knize "Mystické jahody" (1920 - s 25 dřevoryty Josefa Váchala) básník s biblickou dikcí pátrá po mystickém významu všeho dění. Další sbírku "Zastavené hodiny" (1924) jako jedinou z 16 nevydal autor vlastním nákladem. V následující knize "Mír neděl" (1926), bibliofilském tisku s 13 celostránkovými Váchalovými dřevoryty, se opět zamýšlí nad mystickým významem dnů. V roce 1927, kdy vyšla jeho básnická sbírka "Červánky", oslavil 25 let svého kněžství opět kázáním a svatou mší v Čížové. Tehdy již patřil mezi uznávané katolické básníky. V roce 1933 se stal děkanem ve Stádlci na Táborsku. V roce 1935 vydává básnickou sbírku "Květ v kamení", o dva roky později knihu "Život začíná dnes", v níž vyjadřuje obavy nad ohrožením republiky fašismem a v roce 1938 "Milostné ráno". F. X. Kašpar přispíval i do bibliofilských časopisů. Psal i do časopisů včelařských. Nedlouho před svoji šedesátkou se za památkami a uměním vydal do Itálie (1937) a Švýcarska (1938). Když se splnily jeho obavy politické, snažil se svou tvorbou i prací udržovat národního ducha. Roku 1940 se v Písku konala výstava o rozvoji kraje, kde byl v části věnované významným osobnostem Prácheňska instalován také Kašparův životopis a výběr z jeho knih. Jeho posledním působištěm od r. 1947 bylo děkanství v Zálší na soběslavských Blatech. Svůj úřad přestal vakonávat pro nemoc a přestěhoval se do kněžského domova v Senohrabech u Prahy, kde zemřel 10. června 1959. Jeho ostatky byly uloženy na hřbitově u sv. Václava na pražském Pankráci. Svoji literární pozůstalost odkázal básníkovi L. Stehlíkovi.

Literatura:
Kotrč, Josef. František Kašpar.Otavan, 1928, roč.9., č.10, s.155-157.
Pozapomenutý kněz a básník František X. Kašpar. Listy Písecka, 1999, roč.8, č.19, s.11.
Kotalík, Josef: Písek a Písecko v literatuře. Písek: Okresní lidová knihovna, 1966.
Masarykův slovník naučný. Díl 3. Praha: Českosl. kompas, 1927.
Písecká čítanka. Díl 1. Písek: Okresní knihovna, 1980.
Putna, M.C. Česká katolická literatura 1948-1918. Praha: Torst, 1998.
Básník F.X. Kašpar sloužil svou první mši v Čížové. Písecké postřehy, 9.6.1999, 8, č. 23, s.5.
Zapomenutý básník z Písecka, příznivec Katolické moderny. Listy Písecka, 9.2.2001, 10, č. 34, s.16.
Lexikon české literatury. 2.díl. Praha: Academia, 1993. S. 678-679.
Kolář, Ondřej. Literární toulky Píseckem. Otavín, 2002, č. 5, s. 100-105.

 

regionální výročí

Alois Moravec

pedagog, malíř, grafik, ilustrátor

115. výročí narození

* 05.01.1899 - Chyšky
+ 06.03.1987 - Praha

Narodil se v Chyškách u Milevska, kde byl jeho otec učitelem. Když mu bylo devět let, přestěhovala se rodina do Střelských Hoštic na Strakonicku. Po dobu první světové války bydleli Moravcovi v Kozlově. Základy kreslení získal Alois od otce, který si přivydělával kreslením podobizen, a od svého učitele na měšťanské škole v Horažďovicích. V roce 1913 se mu splnil sen - právě v den pohřbu Mikoláše Alše přijel do Prahy, aby zde studoval na UMPRUM /1913-1916/. Jeho profesory zde byli Emanuel Dítě, Arnošt Hofbauer a František Kysela. V letech 1916 - 1920 pokračoval ve studiích na grafické speciálce AVU u Maxe Švabinského (pro své nadání byl přijat bez zkoušky). U něho zvládl řadu výtvarných technik: litografii, lept, suchou jehlu, dřevo i linoryt. Ještě jako student se vypravil do chodského Klenčí navštívit kněze a spisovatele J.Š. Baara. Tehdy netušil, že bude nejvýznamnějším ilustrátorem jeho díla. V letech 1923-1941 působil jako pedagog na středních školách v Plzni a Praze. V průběhu let 1917-1936 byl členem Umělecké besedy, od. r. 1921 členem SČUG Hollar, v r. 1936 vstoupil do Sdružení jihočeských výtvarníků.
Od svého mládí (17 let) byl nakladateli vyhledávaným ilustrátorem především pro díla tématicky spjatá s venkovem. Ilustroval knihy K. Klostermanna, J.Š. Baara, V. Martínka aj. Jeho prvním ilustračním úkolem bylo doprovodit veršovanou pohádku Antonína Sovy "O vysvobození prince Jirky". Moravcovy ilustrační cykly pro děti představují na 40 knižních titulů, nesou výrazné rysy jeho díla ve vztahu k realitě, ke krajině, k lidem a jejich práci, k historii, k tradici. Výrazově souvisejí, zejména do padesátých let, především s jeho volnou kresbou a grafikou, vyznačují se výraznou grafickou zkratkou.
Vedle ilustrování knih kreslil pro mnoho časopisů a novin, např. Lidové noviny, Právo lidu, České slovo a pro Panoramu. Přispíval i do humoristických časopisů (do Šibeniček, Raracha, Švandy dudáka, Humoristických listů aj.). Do poválečné doby spadá jeho spolupráce s dětskými časopisy Mateřídouška, Ohníček a ABC mladých techniků a přírodovědců.
Alois Moravec velice miloval rodný kraj. Proputoval téměř celé jižní Čechy, které se staly jeho trvalou inspirací. Maloval na Šumavě, Písecku, Strakonicku, Českobudějovicku, v Rožmitále, Trocnově. Na svých obrazech zvěčnil voraře, převozníky, pradleny na Otavě, plavení koní, výlovy rybníků i venkovany při práci a na odpočinku. Podle svých vzpomínek z dětství zachytil i milevské maškary. Básník Ladislav Stehlík napsal: "Moravcovo dílo je jadrné, protože roste z jádra, a tím je jihočeský domov, krajina jeho dětství a rodu. Neobjímá mnoho - ale co svírá, je hutné, osobité a pravdivé...".
Za své dílo získal mnoho uznání a ocenění. Ze Světové výstavy dekoračního umění v Paříži v roce 1938 si odnesl hned Zlatou medaili. Zemřel v roce 1987 ve věku 88 let. Pochován byl podle svého přání u kostelní zdi na hřbitově ve Střelských Hošticích.

Literatura:
Riedl, Jaroslav: Malíř prozářený sluncem i duchem. Listy Písecka, 7.3.1994, s. 5.
Holešovský, František: Čeští ilustrátoři v současné knize pro děti a mládež. Praha: Albatros, 1989.
Novotný, Miloslav: "Řeka Otava". Otavan, 12, 19.4.1929, č. 3-4, s. 43-45.
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002. IX. Ml-Nou. Ostrava: Chagall, 2002.
Vimr, Vladimír: Malá galerie českých malířů. Praha: Práce, 1980. Toman, Prokop: Nový slovník československých výtvarných umělců. 2. díl. L-Ž. Ostrava: Chagall, 1993.
Chyšecko v historii více jak osmi století. Chyšky: Obec Chyšky, 2009. ISBN 978-80-254-5964-5.
Fiala, Martin. Vernisáž výstavy Aloise Moravce: Lidé a krajina. Listy Písecka, 2006, roč. 15, č. 37, s. 15.

 

regionální výročí

Václav Alois Svoboda Navarovský
 
spisovatel

165. výročí úmrtí

* 08.12.1791 - Navarov
+ 08.01.1849 - Praha

Pocházel z majetné rodiny, jeho otec Václav byl sládek. Matka Alžběta byla dcerou panského písaře Franze Krause. Prvého vzdělání se mu dostalo v české škole v Boskově a Jenišovicích. Už v dětství se naučil dobře německy, protože navštěvoval německou školu v Liberci, kam byl poslán na "handl". Středoškolské vzdělání získal v Praze a v Mladé Boleslavi. R. 1807 začal studovat na pražské filozofické fakultě (studia do r. 1810), kde na něj velmi zapůsobil B. Bolzano. Soukromě studoval jazyky a literatury moderní i klasické. R. 1811 zanechal studia práv a stal se vychovatelem v rodině svobodného pána Zessnera ze Špicberku (do r. 1813). R. 1812 složil profesorské zkoušky z dějepisu a místopisu potřebné k dosažení gymnasiální profesury. R. 1814 dostal místo prozatímního gramatikálního profesora na gymnáziu v Písku a v říjnu 1815 odešel jako skutečný humanitní profesor na gymnázium do Jindřichova Hradce. R. 1819 se oženil, r. 1821 se stal profesorem na malostranském gymnáziu v Praze. Přátelil se s V. Hankou, na jehož straně stál proti Dobrovskému v boji o pravost rukopisů. Svobodův podíl na jejich vzniku se nepodařilo prokázat. Seznámil se s mnoha představiteli národního obrození, např. s J. Jungmannem, stýkal se s Palackým, ale i s mnoha představiteli katolického kléru. Na svých četných cestách a při pobytech v lázních se setkával s významnými osobnostmi (Goethe, Humboldt aj.), z nichž mnohé ovlivnily jeho tvorbu. Účastnil se různých uměleckých a humanitních akcí. Od r. 1832 až do své smrti byl členem ředitelství ústavu pro hluchoněmé, pro zaopatřování vdov a sirotků aj. Sbíral pro ně příspěvky, vypomáhal při akademiích a divadelních představeních konaných v jejich prospěch apod. K těmto účelům skládal básně, překládal operní texty atd. K jeho zájmům patřilo i ochotnické divadlo, kde také jako herec vystupoval. Zemřel v Praze na srdeční vadu, pohřben byl na hřbitově v Košířích. Jako básník ovládal formální techniku. Pod vlivem Počátků českého básnictví se však přiklonil k časoměrné prozodii, do níž pak převáděl i své starší verše. Napsal tříaktovou veršovanou komedii Karel Skreta (1841), která se hrála v českém divadle v Růžové ulici (1842). R. 1845 vydal Sbírku českých národních písní s německým překladem. Své básně psal česky, latinsky a německy a z těchto jazyků také překládal. Z němčiny přeložil Výbor básní Fr. Schillera (1847). Do češtiny a němčiny překládal italské a francouzské operní texty. Do němčiny přeložil Hankovy básně a Rukopis Královédvorský a Zelenohorský. Přispíval do muzejních časopisů (např. článkem o vzniku Hradu Navarova) a do Časopisu pro katolické duchovenstvo (např. o Janu Nepomuckém).

Literatura:
Masarykův slovník naučný. 6. díl. Praha, Čsl. Kompas 1932. S. 1106
Ottův slovník naučný. 24. díl. Praha, J. Otto 1906. S. 447-448
Dějiny české literatury. 2. díl. Praha, Nakl. Čsl. akademie věd 1960. S. 118, 180, 184, 194, 392, 649-650
Literatura česká devatenáctého století. Praha, J. Laichter 1902. S. 7
33-762
Stosedmdesát let píseckého gymnasia. Písek, St. reál. gymn. 1948. S. 51-52.

 

regionální výročí

Josef Grégr

lesmistr

130. výročí úmrtí

* 1791 - Březhrad
+ 27.01.1884 - Praha

Byl synem mlynáře z Březhradu u Hradce Králové Antonína Grögera a Barbory, rozené Srdínkové, která pocházela z Hradce Králové. Pracoval ve státní službě jako geometr. Jako zeměměřič působil ve Steyeru v Rakousku. Pak byl zaměstnán u královéhradecké obce při stavbě rybničních hrází. V té době bydlel u rodičů ve mlýně. Za svého působení ve Steyeru v Rakousku se seznámil s dcerou magistrátního úředníka F. X. Pillewitzera Josefinou, s níž se r. 1829 oženil. R. 1833 se stal pojezdným v píseckých lesích a s rodinou se nastěhoval do myslivny v Nových Dvorech. Od r. 1856 působil jako polesný. V r. 1867 byl za své zásluhy o písecké lesy jmenován čestným občanem města Písku. Zakládal městské lesy (kopaniny) metodou lesního polaření (dočasné využití půdy k zemědělským účelům). R. 1861 vydal (česky a německy) Krátký popis lesnických a statistických poměrů městské obce písecké. R. 1870 odešel do výslužby a odstěhoval se do Prahy, kde žili jeho synové - Eduard (politik a lékař) a Julius ( politik a novinář).

Literatura:
Grégr, Eduard: Historie rodiny. Praha, Grégr 1998
Prášek, Jiří: Písecké 2. tisíciletí. Písek, J&M 2000. S. 213
Paměti prof. Karla Ningra. Písek, Podhajský 1932. S. 196
Denní zprávy. Josef Grégr. Otavan, roč. 6, 1884, 2. 2. 1884, č. 5, s.41
-la- Pamětní deska lesmistrovi. Písecké postřehy, 2008, roč. 17, č. 13, s. 1.
-jp/la- Otec se staral o písecké lesy, jeho synové o české národní zájmy.  Písecké postřehy, 2008, roč. 17, č. 14, s. 4.

 

regionální výročí

Karel Votava

pedagog, literární historik, publicista

110. výročí narození

* 27.01.1904 - Semice
+ 04.03.1994 - Písek

Na Filozofické fakultě UK v Praze vystudoval /1924-1928/ obor český jazyk a němčina. Jako profesor působil na reálném gymnáziu v Táboře/1928-1930/, po vojenské službě v Jindřichově Hradci a Kaplici učil v Třeboni, Táboře /reál.gymnázium 1932-1934/, v Prachaticích /reál.g.1934-1935/, v Soběslavi /učitel. úst. 1935-1937/, v Táboře /reálka 1937-1945/, v Písku /gymnázium, zdravotní škola 1945-1978/. R.1964 odešel do důchodu, ale působil ještě 14 let na snížený úvazek, takže učil plných 50 let. Na píseckém gymnáziu učil 33 let. Publikoval již od studentských let - články z oboru jazykovědy, literární historie, divadla a osvětové práce, fejetony, sloupky, beletrii kratšího rozsahu. V Táboře, v Prachaticích a v Písku pracoval v ochotnickém divadle jako herec a režisér. Od r.1945 přispíval do Jihočeského rozhlasu, nejúspěšnější byla dramatizace z Holečkových Našich "Adamova svatba". Je autorem literárně hudebních programů "Jižní Čechy v literatuře a lidové písni", "J.Š.Baar" aj. Velmi rozmanitá byla jeho literární práce. Tvoří ji řada píseckých tisků a především Almanach gymnázia k výročí 200 let a oba díly Písecké čítanky i s doplňky - monografie, řada II -"Písecký regionalista Jaromír Malý", "František Křemen: Písecké obrázky".

Literatura:
Bílek, Josef: Za profesorem Karlem Votavou.In: Výběr.Roč.31, r.1994., č.3, s.214-218.
Kolář, Ondřej: Karel Votava 1904 - 1994. Lipík, roč. 3, 1994, č. 4, s. 17
Kotalík, Josef. Písek a Písecko v literatuře. Okr. lid. knih. v Písku, 1966, s. 14, 45.
Zemanová, Blanka. Písecká literatura a její autoři. Písek: Ja M, 2005, s. 79-80. ISBN 80-86154-57-2
(en) Karel Votava - pedagog a kulturní pracovník. Listy Písecka, 30.1.1999, roč. 8, č. 25, s. 11.
Mráz, Zdeněk. Významné jubileum profesora Karla Votavy. In: Lipík, 1994, roč. 3., č. 1, s. 17.
Švec, Jiří. Padesát let za katedrou. Písecké postřehy, 17. 3. 1994, roč. 3, č. 11, s. 5.
Bílek, Josef. K devadesátinám Karla Votavy. Výběr : časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech, 1994, roč. 31, č. 1, s. 45-46.
Mráz, Zdeněk. Osmdesát pět let Karla Votavy.  Výběr : časopis pro historii a vlastivědu jižních Čech,1989, roč. 26, č. 2, s. 56-57.
Semické noviny. Listy Písecka, 1999, roč. 8, č. 159, s. 15.
Zemanová, Blanka. Kolegové vzpomínají na profesora Karla Votavu. Písecké postřehy, 2004, roč. 12, č. 12, s. 9.
Kolářová, Libuše. Na Návštěvě v Semicích. Písecký deník, 2010, roč. 19, č. 50, s. 2.
http://www.ctenizpisku.cz/index.php/autori/25-v/32-karel-votava

 

>> Regionální výročí v minulých měsících <<

Aktualizováno Pátek, 27 Prosinec 2013 15:36